Místnost dýchala těžkým kadidlem, plísní ze starých tapet a prachem vetkaným ve vláknech hustých sametových závěsů.
        Kulatý stůl z prastarého mahagonu byl do posledního místečka obsazený dívkami a ženami v černé. Ty starší se oděly do staromódních šatů za které by se před dvě stě lety nestyděla žádná dáma z vyšší společnosti. Ty mladší zvolily pohodlné úpletové šaty. Některé kalhoty a vytahaná trika – za což si od těch starších vysloužily pohrdavé odfrknutí či nesouhlasné úšklebky. 
        Starý pokoj v secesní vile plnilo téměř extatické očekávání. Na stole ležel rozprostřený sametový šátek, který byl na mnoha místech prodřený častým používáním. Uprostřed něj ouija deska – stará, popraskaná – a tak trochu rekvizita z šestákového čarodějnického obchodu. Ty starší věděly, že ji přivezla Dominique St.Claire v roce 1846 z New Orleans. A už v té době byla ta věc prastará a poničená. Ty mladší slyšely, že Sesterstvo ukrývá prastarý artefakt, díky kterému mohou mluvit s mrtvými.
        A všechny moc dobře věděly, že si zahrávají s něčím, co je na hranici se zákony magického světa.
Když se konečně otevřely dveře a vstoupila Nejstarší čarodějka (což byl titul, který rozhodně nešel ruku v ruce s jejím vzhledem), šepot utichl. Černá dáma, ta první mezi všemi, vztáhla ruce před sebe a dav jejích sester se rozestoupil jako Rudé Moře.
        „Nuže – začněmež!“

• Půlnoční sesterstvo/ Ty starý mrchy
• Výlučně ženská společnost odvozující své praktiky od německého covenu, který přišel do Prahy někdy v 15. století
•  Lóže byla na vrcholu moci v 18. století, kdy její prsty sahaly daleko za hranice Prahy a natahovaly se i po jiných městech.
• Přijetí do Sestrestva bývalo velkou událostí, která se v informovaných kruzích otevřeně slavila. Dnes si ovšem Sesterstvo nemůže vybírat – doby, kdy Černé dámy byly ty nejmocnější a nejtalentovanější v Praze jsou dávno pryč.
• Říká se, že prý vlastní rozsáhlou knihovnu obsahující rituální magii napříč stoletími a kontinenty.
• Po svých členkách vyžadují dresscode a určité vystupování.
• Nesnáší se s Knihovníky a většinou ostatních pražských společností.
• Většina pražských společností nesnáší je.
• Říká se, že v 19. Století jejich rozmach zastavila sama Bílá rada
  

  Stereotypy:

   

• Pražská historická a archeologická společnost:  Jsou takový přežitý relikt dob minulých. A jako všechny vzácné připomínky minulosti, patří do muzea. Aby se na ně prášilo. A zapomnělo…
• Vinohradští zbojníci: Takoví roztomilí chlapci, kteří si rádi hrají na četníky a zloděje. V posledních letech je dobré mít je při ruce.
• Kosti Moraniny:  Jsme ze stejných kořenů, ale naše cesty se rozešly. Bylo by moudré, aby jim někdo ukázal správný směr – než se opravdu ztratí v lese.
• Arcanum Mysticum:  Tsk, drahoušku! Těm méně šťastným a slabým na duchu se nesmějeme. Alespoň ne nahlas!
• Džoudyho banda:  Jsou asi tak užiteční jako třínohá kočka. Hodně prskají, málo toho zvládnou.
• Pražský pudinkový spolek: Nevázané mládí – jaká škoda, že se s ním nepojí také rozum. Hřbitovy jsou plné zbrklých a hloupých. Alespoň mají styl!
• Organizace: Hodně se toho o nich říká. Ale ještě nevyložili karty na stůl…
• Howlers : Ale, ale… Už vám někdo řekl, mláďátka, že venku je to nebezpečné?