“To ti povídam, Karle, tam bys bejt nechtěl.”

Mladík odtrhl unavené oči od sklenky a zadíval se na barmana, který s chápavým výrazem a zúčastněným Hm! čistil sklenku za sklenkou.

“Říkam ti, že až se do sebe pustěj, bude to vošklivý. Fakt vošklivý,” pokračoval a rukou objímal sklenku, jako by to byla jeho poslední jistota.

Bouchly dveře.

Do baru se v oparu levné voňavky se smíchem vpotácela skupinka děvčat, které evidentně začaly večer už někde jinde a teď se jenom vezly. Mladík vyděšeně nadskočil a začal očima těkat po místnosti. Na každého, kdo jeho pohled opětoval, každého, kdo se díval trochu déle, zahrozil prstem, něco si pro sebe zamumlal a přikyvoval. Pak si mohutně přihnul a posunul prázdnou sklenku před barmana. Upozornil prstem, že je prázdná, a sledoval, jak ji barman znovu naplnil. Tenhle automatický pohyb ho trochu upokojil.

“To ti řikám, Karle, jestli mě chytnou, je po mně. Nejdřív sem špehoval pro jednu, pak pro druhou, ale už ne. Už sem na to neměl žaludek, Karle.”

Vyprázdnil obsah sklenky na jeden hlt a otřel si ústa ušmudlaným rukávem. Položil na bar zmuchlané bankovky, které vylovil z kapsy kalhot, vší silou se zapřel do desky baru a postavil se na vratké nohy.

“To ti řikám, Karle,” prohlásil a zahrozil barmanovi prstem, “dej si na ně pozor.”

“Dám, dám,” barman pobaveně pokýval hlavou. “Hele, a na koho vlastně?”

Mladík se ani neotočil, zatímco si razil cestu mezi stolky k východu. “Na královnu Letního dvora,” zahalekal. “A toho Zimního taky! Sou to vobě svině!”

Barman zavrtěl hlavou a na tváři mu zahrál úsměv. Občas sem chodili vážně divní patroni. Být barman znamenalo být tak trochu i psycholog, nebo prostě umět dobře poslouchat. A nedivit se i těm nejpodivnějším věcem, které člověk uslyší.

                Odložil sklenku stranou a kývl na kolegyni, která se proplétala mezi štamgasty s tácem plným skla: “Ty víš, kdo to byl?”

                Zavrtěla hlavou. “Takových sem chodí,” zamumlala a začala skládat prázdné sklenky ke dřezu. “Hele, dneska tu byla ta tvoje bejvalka, Pavle. Nechala ti vzadu nějakou flašku, prej jako omluvu…”